Zlato v srdci, laskavost, obětavost, moudrost, umění naslouchat a potěšit, zahřát slovem, pohlazením a třeba i tím milovaným bílým kafíčkem ve starém bucláčku s červenými puntíky.

Taková byla moje babička a takové byly jistě i ty vaše. Věděly to, co my se snažíme zapomenout, že není třeba pořád spěchat, zlobit se a stěžovat si. Věděly, že život stojí za to žít.

Volné pokračování knihy Co věděly naše babičky a co jsme my zapomněli nás tentokrát zavádí do kuchyně našich předků. Není to kuchařka v pravém slova smyslu, recepty „jsou tu kvůli příběhům“, jak píše autorka, nicméně jsou to recepty, nad nimiž se sbíhají sliny a které si možná pamatujeme z dětství.

SOUTĚŽ: Soutěž o knihu Co vařily naše babičky….